Téma týdne

Iluze psychicky nemocných

5. února 2017 v 16:06 | A.
anorexia, anxiety, cassie, depression, sad

K tomuto tématu bych se ráda vyjádřila asi tak, že není iluze jako iluze:

TT mi nahrává na to, k čemu bych se už dlouho ráda vyjádřila a vím, že nejsem sama. Je to velká vlna "PRO-ANA BLOGŮ". Podle mého názoru, tyto blogy jsou jedna velká iluze dnešních sociálních sití. Iluze, která se šíří jako lavina nebo jako tsunami, jež strhává další a další oběti a nikdo neví, kdy a kde jí bude konec. Po přečtení asi 5 pro ana blogů se mi v hlavě honila jedna jediná otázka: "Kde to sakra žijeme"

Víte, přečetla jsem asi 50 knížek o skutečných příbězích jedinců s anorexií i bulimií a vytvořila si o tom svůj obrázek. Samozřejmě, že o psychické nemoci nemůžete vytvořit obrázek, ale jde o to, že i to, co jsem si o těchto nemocích myslela je vpodstatě také jedna velká iluze (MOJE ILUZE).
Je asi všeobecně známo, že anorektičky i bulimičky jsou mistryně ve lhaní. Aby nemusely něco sníst nebo aby jim nikdo nezabránil jídlo ze sebe dostat dokáží vymyslet takové finty, které jsou mimo naše chápání. Jídlo je pro ně nepřítelem, jejich tělo taky a kontrola nad sebou samými je pro ně tím nejdůležitějším. Avšak to, že se anorexie bude takto propagovat a jedinci touto chorobou posedlí ji budou propagovat dál a dál, psát si o tom veřejný deníček - to už je mimo mě.
Zamýšlíc se nad tím víc a víc jsem došla k tomu závěru, že lidé píšící si toto veřejně - jsou posedlý nejen jídlem, hubnutím, kontrolou, ale domnívám se, že je zatím mnohem víc. Jsou posedlí soutěživostí - neskutečná touha po tom hnát své "výsledky" dál a dál, ukazovat ostatním, co "dokázaly", jak se jim povedlo vydržet tolika tolik dní na vodě, jak silnou mají vůli apod. - TO JE JEJICH ILUZE O DOKONALÉM ŽIVOTĚ! Jednoho dne bych hrozně ráda měla tu možnost s tímto nějak zatočit. Alespoň jeden lidský život zlepšit/ napravit. Mrazí mě z toho, jak si lidé vědomě ubližují a vůbec mě mrazí z toho, co těmto nemocem předchází. V jedné knize sjem četla "Všechny spychické poruchy jsou hrozné. Všechny choroby je těžké napravit. Avšak PPP, domnívám se, jsou těmi nejhoršími. Narkomanovi seberete jed a nedáte mu ho. Avšakjak chcete anorektičky naučit jíst, když to má být přirozené? Jak chcete bulimičky, které se přejídají zbavit jídla tak, aby ho jedli míň a přirozeněji? Zdá se to nemožné, že?"


Moc ráda bych slyšela Váš názor nejen na tyto blgoy na tento článek, ale celkově na tyto nemoce? Máte s tím někdo zkušenost (osobní nebo u nějakého svého kamaráda)?

Moc ráda bych, kdyby se článek o těchto webech šířily (nejen můj článek, ale i jiných) - aby byla možnost, alespoň něco dělat. Zastavit vlnu pro-ana blogů, protože myslím, že nic jiného zatím není v našich silách, ale v každému úspěchu a boji je nějaký zárodek. Toto by mohl být první krok :)

Jak mocná je vůle.

16. ledna 2017 v 8:33 | A.

Pamatujete si, jak slabá vaše vůle byla úplně na začátku? Na začátku čehokoliv... Ať už jsou to počáteční snahy o cvičení, zdravé stravování nebo slabá vůle dokopat se učit, udělat povinnosti do práce, uklidit....A nebo slabá vůle do života, při ztrátě blízké osoby. COKOLIV z daných možností.

Vaše první vzpomínka na zlepšení se?

25. srpna 2016 v 6:52 | A.
disney, gif, grunge, life, me, mickey mouse, pale, punch, sad, smile, vintage

Co se vám vybaví, když se řekne "Vaše první vzpomínka, která se týká POUZE vás. Vzpomínka, kdy jste se ohlídli pouze sami na sebe a že jste na sobě chtěli NĚCO změnit/zlepšit"? Nemusí to být z hlediska cvičení, stravy, ale třeba změna vašeho chování, změna postojů apod.

Zkusme změnit pohled na PPP

22. srpna 2016 v 8:29 | A.

Opět super téma týdne, na které mě napadá hrozně moc věcí, co bych ráda tak nějak planě řekla/napsala. Jelikož jsem se za posledních pár měsíců začala trochu "věnovat" nebo spíše zajímat o problematiku PPP - hlavně tedy o mentální anorexii, tak bych se k tomu tak nějak ráda vyjádřila. Vím, že je nás hodně, co k tomu něco píší, protože se to už několik let šíří jako epidemie.
 
 

Reklama