Zkusme změnit pohled na PPP

22. srpna 2016 v 8:29 | A. |  Téma týdne

Opět super téma týdne, na které mě napadá hrozně moc věcí, co bych ráda tak nějak planě řekla/napsala. Jelikož jsem se za posledních pár měsíců začala trochu "věnovat" nebo spíše zajímat o problematiku PPP - hlavně tedy o mentální anorexii, tak bych se k tomu tak nějak ráda vyjádřila. Vím, že je nás hodně, co k tomu něco píší, protože se to už několik let šíří jako epidemie.


Když pominu přímo tu danou problematiku, že spousta dívek, žen, chlapců i mužů s jídlem takto hazarduje, spíše mě udivuje pohled a názor veřejnsoti na tyto lidi. Čím dál víc se setkávám s reakcemi (bohužel ne jen od laiků, ale i u odborníků -což je ještě víc smutný) nejraději bych ji/ho propleskla, aby se probral/a, on/a je tak sobecká/ý, to je příšerný - bla bla bla bla atd.
Myslím si, že pomoct přímo těmto lidem v mých silách opravdu není, málokdy jim pomohou i odborníci, ale hrozěn ráda bych jednou změnila pohled na tyto lidi. Strašně bych si přála, aby někteří jedinci pochopili, že anorexie, bulimie, přejídání se apod. jsou PSYCHICKÉ PORUCHY a jsou řazeny mezi NEJOBTÍŽNĚJŠÍ a také se nejobtížněji léčí. UVĚDOMME SI TO!
Ne vždy lidé trpící temito poruchami mají problém v tom, že chtějí zhubnout, ne vždy to musí být kvůli touze po dokonalosti. Spoustu lidí trpící poruchami jako je anroexie a bulimie jen žadoní o to, aby mohli mít nadvládu nad svým vlastním světem, po pocitu moci sami nad sebou a nebo doufají v to, že si jich konečně někdo (často rodiče) všimne!
Prosím, nepodceňujte tyto nemoci!! A jak jednou ve své knize zmínila známá anorektička Isabelle Caro "Uvidíte-li na ulici nezdravě pohublou dívku/chlapce, usmějte se - potřebuje to."

Pokud by se o těchto poruchách někdo chtěl dozvědět víc, vřele ráda Vám doporučím tyto publikace:
  1. Emma Woolf - Jen jedno jablko denně (recenze ZDE)
  2. Isabelle Caro - Holčička, která nechtěla vyrůst
  3. Hana Papežová - Spektrum poruch příjmu potravy (od historie po současnost, jak se léči, jsou zde shrnuty všechny výzkumy autorky, na kterých léta pracovala)
 


Komentáře

1 klavesnicetuka klavesnicetuka | Web | 19. srpna 2016 v 16:02 | Reagovat

moc hezký blog:-)
divím se, že i takový názor převládá mezi odborníky..

z vlastní zkušenosti vím, že člověk do toho spadne tak nějak pomalu a nenápadně a než se naděje je v tom a posedlý kontrolou jídla, váhy, cvičením..:-(

2 Imaginární přítelkyně Imaginární přítelkyně | Web | 19. srpna 2016 v 17:04 | Reagovat

Je smutné, jak se k psychickým nemocem staví někteří lidé (a není jich málo). Vnímají to jako slabost, že si nemocní za to mohou sami, mě by se měli vzchopit a přestat si vymýšlet...
A pak jsou tu tací, kteří návštěvu psychologa berou jako potupu a že je ten člověk automaticky blázen, kterého by se měli stranit.

3 Sima Sima | E-mail | Web | 20. srpna 2016 v 11:06 | Reagovat

no je to smutné, ked sa už aj odborníci takto postavia k tomu, ale zasa netreba hadzať šetkých do jedneho vreca, pretože su aj takí, ktorí sú exptra podporujúci a snažia sa pomocť :D :D

4 Eliss Eliss | Web | 22. srpna 2016 v 8:58 | Reagovat

Já jsem anorexii měla, a ještě si nepřipadám úplně vyléčená, mám tendence se vyhýbat tučným jídlům a hledám si různé výmluvy

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama